Konec ruského plynu způsobí nenahraditelné škody celé ekonomice, varuje miliardář Paukner

Rozhovor pro Hospodářské noviny, 5. 5. 2022, Vladan Gallistl

Dopady současného válečného konfliktu na Ukrajině na tuzemskou ekonomiku budou podle majitele skupiny Carbounion Bohemia Petra Pauknera obrovské. Firmám se zvýší náklady a budou mít nižší zisky. „Některé výroby se budou muset zastavit, což zvýší nezaměstnanost,“ uvádí Paukner a dodává: „Je tady válka na Ukrajině, což je velice blízko nás, ale řada lidí si myslí, že se jich to nedotkne. To je však velký klam.“ 

Petr Paukner (66)

Patří mu skupina Carbounion Bohemia, z níž vybudoval největšího tuzemského nezávislého obchodníka s uhlím a elektřinou. Do skupiny nyní patří rovněž dopravní a montážní firmy na výstavbu rozvodných sítí či výrobce hnojiv Humatex.

Obchodováním s komoditami se rodák z Písku zabývá od roku 1979. Vystudoval zahraniční obchod na pražské Vysoké škole ekonomické. Začínal v bývalém podniku zahraničního obchodu Metalimex a dlouho žil v Německu. Z firmy odešel v roce 1998 jako generální ředitel, aby založil Carbounion Bohemia.

Miliardář Paukner své peníze vydělal na obchodování s uhlím a elektřinou, a tak se současná situace na trhu přímo dotýká i jeho byznysu. Zastavení dodávek ze strany Ruska, zatím do dvou zemí Evropské unie, jej překvapilo. „Celý západní svět včetně nás považoval Rusko za spolehlivého dodavatele, proto mě překvapuje zastavení dodávek ze strany Ruska. Spíš jsem se obával, že dojde k zastavení ze strany Evropské unie z ideologických a politických důvodů,“ říká v rozhovoru pro HN.

HN: Rusko minulý týden zastavilo dodávky plynu do Polska a Bulharska. Jaký dopad může mít chování Ruska na energetický trh?

Zastavení plynu je velmi nepříjemné, protože to může vést ke zvýšení nervozity na trhu. Mohou se tak zvýšit nejen ceny plynu na dodávky, které stále z Ruska běží, ale rovněž ceny elektrické energie. Jde o naprosto nevypočitatelné chování z ruské strany. Přesvědčuje mě to také o tom, že celá Evropská unie není připravena na zastavení dodávek. Lidem se musí říct pravda o tom, co by zastavení dodávek znamenalo.

HN: Co by měli politici říct lidem, když mají říkat pravdu?

Jasně říct, že zastavení dodávek způsobí obrovské a nenahraditelné škody celému hospodářství, ale hlavně to není krátkodobě řešitelné. Je sice krásné říct, že se budeme spoléhat na solidaritu Evropy, ale jsem zvědavý, jak solidarita Evropy bude vypadat. Solidarita totiž bude znamenat, že země zcela závislá na ruském plynu musí dostat plyn, a ten, kdo je méně závislý, se o LNG plyn nebo norský plyn bude s někým dělit. Ale přitom bude trpět, takže je otázka, jak bude ochotný se nakonec dělit. Z toho důvodu se mi zdá, že skutečný problém politici trochu bagatelizují.

HN: Dokáže Evropa nahradit případné zastavení dodávek ruského plynu?

Krátkodobě v žádném případě. Znamenalo by to návrat k regulačním stupňům. Nedokážu si však představit, jak Evropa bude solidárně reagovat. V německém Handelsblattu jsem si přečetl rozhovor s předsedou představenstva E.ON Leonhardem Birnbaumem, který jasně řekl, že zastavení dodávek – mluvil tedy ze strany Evropské unie – by vedlo k roztříštěnosti Evropy. Je to reálné poselství. Nedovedu si představit, že německé fabriky budou zavírat jen proto, aby české mohly dál fungovat. Nebo jak budou němečtí odběratelé v zimě mrznout, aby čeští mohli být v teple.

HN: Může dojít k rozpolcení Evropy?

Ano, protože jde o podstatu, zda se zde bude vyrábět, nebo ne. Manažeři německého velkoprůmyslu jako šéfka představenstva z ThyssenKrupp, šéf BASF a další veřejně prohlásili, aby si lidé uvědomili, že celý německý průmysl stojí a padá s dodávkami plynu. Když se zastaví dodávky nebo se omezí, tak to bude znamenat výpadky nejen oceli, ale i tak banálních věcí, jako jsou mycí prostředky. Důsledky mohou být katastrofické. Politici ale jen mluví o tom, že se musí diverzifikovat dodávky a naplnit zásobníky. Kde budou ale nakupovat plyn, když naše závislost na Rusku je stoprocentní?

HN: Nejde dovézt plyn z Norska?

Ten už má své odběratele, stejně jako plyn z Kataru. Jednal jsem třikrát s Qatargasem. Vždy mi řekli, že až od roku 2027 budou schopni produkovat více plynu a pak je možné se bavit o rozšíření okruhu zákazníků. My si ale musíme nejdříve zajistit LNG terminály, abychom dokázali zkapalněný zemní plyn přeměnit do stavu, aby mohl proudit potrubím. Vybudovat terminál v polském Svinoústí, který dělal Katar společně s Polskem, trvalo pět let. A financoval to Katar. Pozastavuji se nad tím, jak rychle by Evropa dokázala reagovat. Považuji proto za neseriózní z úst lidí, kteří o tom budou rozhodovat, že říkají, že to zvládneme a dáme dohromady. Nezvládneme to a nedáme to dohromady, akorát to nechce nikdo říct!

HN: Kolik let tedy zabere odklon od ruského plynu?

Říká se, že tři až pět let. Když se na to podíváme ze strany Kataru a výstavby terminálů, tak jde o pět let. Když se výstavba terminálů nebo rozšíření jejich kapacity zkrátí na tři roky, tak to bude trvat tři roky. Neumím přesně odhadnout, jak rychle se budou stavět terminály. Bude to však trvat určitě více než dva roky.

HN: Může pokračovat odpojování dalších zemí?

Nevím. Rusové jsou naprosto nevypočitatelní, takže to nedokážu odhadnout. Je však třeba se na tuto variantu připravit.

HN: Dá se na to vůbec připravit?

Chce to čas. Když se to krátkodobě stane, ať už ze strany ruské, nebo i ze strany Evropské unie, tak to bude mít katastrofický dopad na hospodářství. Nemluvím o obyvatelstvu, které by dostalo určitou prioritu. Na trh sice může přijít určité množství LNG z Austrálie nebo USA, ale není na to dostatečná kapacita terminálů. Za směšné považuji, že budeme mít více bioplynek. To je naprosto irelevantní.

HN: Polsko ovšem uspíší spuštění terminálu…

Ten už je ovšem připravený k provozu. Polsko je navíc zaregistrováno v Kataru jako odběratel.

HN: Nemohla by z toho těžit i Česká republika, že by případné dodávky z USA šly přes Polsko?

To je nereálné. Dělit se o něco, čeho je nedostatek, je vždy složité. Může to vést k velkým problémům v Evropské unii. Ta se ostatně nedokázala shodnout na jednotné politice ke covidu a až později se sjednotila na očkování a objednávání vakcín. Každá země měla zpočátku pandemie jiné předpisy, protože říkala, že jde o životy jejích lidí. Tady půjde o dost důležitou věc: o energetickou stabilitu zemí. Myslíte si, že se dokážou na tom sjednotit? Já o tom pochybuji.

 HN: Nehrozí i nedostatek elektřiny, když se část vyrábí v plynových zdrojích?

To je schopná Evropská unie zvládnout, stejně jako my. Pokud by však došlo k zastavení plynu, tak ceny elektřiny půjdou výrazně nahoru. Klidně na 500, 600 eur za megawatthodinu, když nyní stojí 210, 220 eur. První, co by se zastavilo, by byla výroba elektřiny ze zemního plynu, kterou nahradí výroba v uhelných a jaderných elektrárnách. Věřím, že se zaměříme na jádro a obnovitelné zdroje, ale ne během dvou tří let. Dobrou zprávou je, že Česko má přebytek elektřiny, takže akutní nedostatek energie nehrozí.

HN: Nezačnou státy regulovat vývoz elektřiny?

Může k tomu dojít. Je však snadnější regulovat tam, kde je energetická firma čistě státní podnik. U ČEZ je to složitější, protože tam jsou minoritní akcionáři, kteří proti tomu začnou protestovat. Řeknou, proč bychom neměli inkasovat cenu, která je na trhu přes 200 eur, a měli bychom akceptovat cenu, která je devadesát nebo sto eur. Znamenalo by to rozdělení ČEZ na státní část a na soukromou část, ale to musíte vypořádat minoritní akcionáře.

HN: Co vlastně odstartovalo zdražení energií?

Raketový vzestup cen elektřiny a plynu nastal ještě před válkou na Ukrajině na podzim loňského roku jako důsledek Green Dealu. Ten považuji za správnou cestu, ale mám výhrady vůči Green Dealu, jak ho prezentuje Evropská unie v posledním půl roce, kdy se tvrdí, že se  ještě urychlí a zavřou se rychleji uhelné a jaderné elektrárny. Připomíná mi to svazácké aktivity z 50. let, kdy ideologie jednoznačně ovlivňovala ekonomiku, což je pokaždé špatně. Ekonomika jde totiž vlastní cestou a nemá s politikou mnoho společného. A pokud ji politika chce násilně ovlivňovat, tak to vždy vede ke špatným výsledkům. A hesla o zrychlení Green Dealu mi připadají, jako když skáčete z desátého patra a nevíte, zda dole je beton, nebo plachta. Ale politici říkají, že to není problém, protože než spadnete, tak se to dozvíte.

HN: Bude dál Evropa pokračovat ve zrychlování Green Dealu?

Minimálně o tom politici mluví, protože nechtějí přiznat, že Green Deal v urychlené podobě, kterou chtěli, vedl jen k navýšení cen energií. Evropa by měla v Green Dealu pokračovat, ale neměla by to uspěchat. Přinejmenším na tři až pět let se na evropském kontinentě zpomalí zavírání uhelných zdrojů. Více se rovněž liberalizuje přístup k jaderným zdrojům, protože jde o bezpečnost a ekonomickou stabilitu zemí.

HN: Nebudou už jaderné zdroje tak tvrdě kritizovány?

Nebudou takovým trnem v oku. V krátké době prostě nemůžete všechno zvládnout jen díky dotacím, jak se jasně ukazuje. A energetické médium na přechodné období – plyn – už je asi ze hry.

HN: Změní se i postoj k uhlí?

U nás se v 50. letech rozorávaly meze. Staří sedláci se na to dívali a říkali: Proč to proboha živého děláte, bude to mít katastrofické následky. Všichni tehdy řekli, že je to starý názor, je to špatné myšlení. Tohle je něco podobného. Když dnes řeknete uhlí, tak je to špatné myšlení, ale z hlediska bezpečnosti a stability ekonomik i politické stability, že lidé neutratí celý plat za superdrahé energie, se ukazuje, že se musí jít pomalejší cestou. Jestli navíc má Evropa osmiprocentní podíl na znečištění planety, a vidím, jak pojede Asie na uhlí, tak se tomu musím smát. Je fajn, že se sníží emise v Evropě o jedno procento. Ale co zbytek světa?

HN: Někteří říkají, že někdo musí být první.

To je dobře, ale nesmí doběhnout první do cíle a zemřít.

HN: Jaká může být inflace?

Těžko odhadnout. Když to pozoruji na byznysu a vidím, kolik stojí močovina, louh a další, tak ty stoupají troj-, čtyř-, pětinásobně. Dodavatelé nerespektují kontrakty. Říkají: Chcete to, tak zaplatíte tuto cenu. Nástup covidu a boj proti němu vedly k totálnímu narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů. Jejich poničení v kombinaci s prudkým zvýšením cen energií vede k obrovské inflaci. Je sice částečně dovezená, ale částečně domácí. Lidé nepracovali, nevyráběli zboží a dostávali peníze, čímž stoupla jejich kupní síla. To jsou ideální předpoklady pro vznik vysoké inflace, která bude dál trvat. Nemusí to být ovšem nic katastrofického, protože na začátku 90. let byla inflace ještě vyšší.

HN: Na vysoké ceny energií si stěžují firmy a objevují se návrhy na formy regulace…

Kdo rozhodne, zda se bude podporovat jedna skupina a druhá ne? Budu-li chtít dělat zastropování, tak to bude platit stát z daní. Pak bude ale nedostatek na jiné výdaje, které by stát měl dělat. Může jít o výdaje, které se budou týkat všech vrstev obyvatelstva. Zastropování cen navíc povede k tomu, že přestane fungovat trh. A nebude se ani měnit chování lidí, když jim někdo energie zaplatí. V tom je ten hlavní problém. Osobně jsem pro tržní hospodářství, takže tyto věci by se měly dobře rozmyslet. Je tady válka na Ukrajině, což je velice blízko nás, ale řada lidí si myslí, že se jich to nedotkne. To je však velký klam.

HN: Jak se jich dotkne?

Budou vyšší náklady a nižší zisky. Některé výroby se budou muset zastavit, což zvýší nezaměstnanost. Lidí jako by se to netýkalo a chtějí zaplatit životní úroveň, která za posledních deset let výrazně stoupla. Když roste produktivita práce, ať se přidávají platy. To je naprosto správně. Lidem se však zvyšují platy rychleji, než roste produktivita práce, což je cesta do pekel. Když navíc nejdříve zvednete platy státním zaměstnancům, aby se soukromá sféra tomu přizpůsobila, tak to je špatný signál pro celou ekonomiku.

HN: V reakci na ruskou invazi plyn podražil. Jaký bude dopad na odběratele?

Plyn bude ještě dražší. Řadě fabrik i odběratelů navíc dobíhají staré kontrakty. Od roku 2023 a nejpozději v roce 2024 pocítí dopad zdražení cen naplno, protože lidé neměli delší kontrakty než tři roky. Ještě sem proto nedorazila nejvyšší cenová úroveň pro obyvatelstvo a firmy.

HN: Může se to dotknout obchodníků s energiemi, kterým jste i vy?

Já osobně chci z trhu pro koncové zákazníky vystoupit. Až mi doběhnou stávající kontrakty, tak skončím. Chci obchodovat už jen velkoobchodně. Obchodníci totiž mají problémy nejen kvůli tomu, že jejich odběratelé berou víc elektřiny, kterou ovšem musí nakupovat na trhu za čtyř-, pětinásobné ceny. Obrovské peníze navíc dáváte na burzy nebo OTE (státní operátor trhu s elektřinou, pozn. red.) v podobě garancí, kdy se vyrovnává rozdíl mezi současnou cenou elektřiny na trhu a cenou, za niž se uzavřel kontrakt. Nezbývá vám proto dost hotovosti. Je to tak finančně náročné, že menší firmy nemohou dlouhodobě přežít. Jednoho dne tu bude čtyři pět obchodníků.

HN: Po zimě byli obchodníci zvyklí nakupovat levněji plyn, což letos neplatí. Co to může způsobit?

Když někdo nařídí, aby se naplnily zásobníky, tak to není jednoduchá záležitost, i když plyn poteče. Ceny jsou pořád vysoké, což znamená požadavky na další finanční prostředky. Konkrétně Pražská plynárenská nemá peníze a musí dostat úvěry, protože potřebuje peníze na nákup plynu a na záruky pro trhy.

HN: Může se stát, že po ročním vyúčtování energií přibude neplatičů?

O tom jsem pevně přesvědčený. Budou výrazné problémy s placením, proto ostatně nechci pokračovat v dodávkách pro koncové zákazníky. Příští rok bude ještě horší, protože doběhnou dlouhodobější kontrakty, kde byly ceny úplně někde jinde. Firmy i domácnosti se až napřesrok ocitnou tváří v tvář tvrdé realitě.

HN: Válka na Ukrajině ovlivní rovněž obchod s černým uhlím, protože je zákaz na jeho dovoz z Ruska. Bude to mít dopad na Česko?

Na český trh to nebude mít vliv, chodilo sem málo ruského uhlí. Má to však dopad na Polsko, které kupovalo 12 milionů tun ročně do oblasti, která leží severně od Varšavy. Dojde k tomu, že Polsko nebude exportovat, protože bude muset zásobit odběratele, kteří dříve kupovali ruské uhlí.

HN: To se nás ale dotkne…

Ano, už de facto polské firmy nechtějí na český trh prodávat. Stejně jako do Německa, protože musí prioritně zásobit vlastní trh.

HN: Objevují se úvahy o prodloužení těžby v OKD. Je to reálné?

OKD má skončit těžbu v prvním kvartálu 2023. Pokud by někdo chtěl prodloužit těžbu v OKD, tak by to musel nejdříve spočítat. Musela by se totiž rozjet příprava těžby, která byla zastavena, což vyžaduje další investice. Musíte razit chodby apod., ale nebudete mít hned uhlí, které se začne těžit později. Nevím, jestli by to bylo ekonomické. Spíš si myslím, že ne. Neumím si představit, kolik by se muselo investovat do přípravy těžby, než by vůbec začala.

HN: Jak se loni dařilo skupině Carbounion Bohemia?

Na prodeji koncovým odběratelům plynu a elektřiny jsme udělali ztrátu. Ostatní komodity běžely dobře. Stejně tak se dařilo montážním činnostem nebo dopravě. Výsledek je asi o 110 nebo 120 milionů nižší (v roce 2020 byla EBITDA okolo 700 milionů korun, pozn. red.).

HN: Proč byla ztráta v obchodě s energiemi?

Odběratelé kupovali víc a my jsme museli kupovat energie za vysoké ceny na spotovém trhu. Když máte kontrakt s odběratelem, tak ten nahlásí určité množství, které koupíte na trhu, což je bez ztráty. Ve smlouvách jsme ale neměli doložky, které neumožňovaly zastavení dodávek při zvýšeném odběru. Pokud se požadavky odběratelů zvýšily, tak v rámci kontraktu jsme museli nakupovat na spotovém trhu, kde byla cena až šestkrát vyšší. Kvůli vyšším odběrům, vysokým nárokům na cash flow a komplikacím s neplatiči se dostáváte do situace, kdy na tom proděláváte.

HN: Kromě odchodu z trhu pro koncové zákazníky máte i jiné plány?

Chceme pokračovat v dodávkách štěpky, která se rozvíjí. A chceme pokračovat v montážních pracích, které jsou na vzestupu. Budeme v této oblasti zakládat společnou firmu se Sokolovskou uhelnou (SUAS Grid, pozn. red.). A koupili jsme Nionex.

HN: Nionex jste původně vlastnil s panem Martinem Ulčákem, ale své podíly jste prodali managementu.

Ano, pak jsem ho prodal a nyní jsem si firmu koupil zpátky.

HN: Vlastníte fotbalový klub Dukla Praha. Jak jste spokojený?

To je taková malá katastrofa, protože jsem nespokojený s jejími výsledky. Jediné, co mi dělá radost, je mládež, o kterou se však stát, město Praha ani městská část Praha 6 téměř vůbec nestarají. Od Prahy 6 jsme na mládež dostali podporu 127 tisíc korun, což je směšné. Chodí tam přes 500 dětí a jsme největším klubem v této části. Každý rok podporuju mládež částkou ve výši dvou- až 2,5 milionu korun.

HN: Na kolik vás už klub přišel?

Stálo mě to už zhruba 400 milionů. Letos ani nepostoupíme do první ligy. Výkon vůbec neodpovídá vloženým penězům.

HN: Koupil jste vilu někdejšího šéfa československých komunistů Miloše Jakeše, kterou jste rekonstruoval během covidu. Nebyl problém s materiálem a jeho cenou?

Vila už je zrekonstruovaná, 30. června by měla být zcela hotová. Náklady sice stouply, ale naštěstí jsem rekonstrukci dělal v období, kdy byly relativně stabilní. Prudké zdražení materiálů už naštěstí rekonstrukci neovlivnilo.