Osud uhlí je zpečetěn, říká miliardář a obchodník s komoditami Petr Paukner. Na jaké odvětví do budoucna sází?

HN.cz - Jan Brož

Vysoké ceny elektřiny prodloužily život odepisovaným uhelným elektrárnám, fosilní komoditu se v poslední době opět vyplatí spalovat. Podle miliardáře a majitele holdingu Carbounion Petra Pauknera jde však jen o krátkodobý výkyv a osud uhlí je zpečetěn. S tím je jeden z nejvýznamnějších obchodníků s uhlím smířen a svůj byznys dlouhodobě přesměrovává na perspektivnější odvětví, jako je železniční doprava či dodávky montážních prací při výstavbě energetických sítí.

Více tak Pauknera trápí nestabilita v energetice, která znemožňuje investice do nových zdrojů, vysoké ceny energií či rostoucí zadlužování vyvolávané nezodpovědnými politiky. „Mají strach z toho, že nebudou znovu zvoleni, nechtějí proto přenášet náklady na obyvatelstvo a budou pokračovat ve zvyšování dluhů,“ obává se Paukner v rozhovoru pro HN. Bude také jedním z hlavních hostů Fóra HN Bezpečnost, odolnost, byznys, které se koná toto úterý v dvoraně Rudolfina.

Loni jste očekával, že konec uhlí nastane už v příštím roce. V současnosti to ale vypadá, že to tak rychle nebude. Jak to vidíte dnes?

Důvod, proč to nakonec bude trvat déle, je jediný a je to Donald Trump a válka s Íránem. Evropa dnes kvůli konfliktu platí vysoké ceny za všechno. Megawatthodina plynu se obchoduje za 100 eur a také ceny elektřiny na první i druhý kvartál příštího roku jsou hrozně vysoké. Elektřinu z uhlí se tedy zase vyplatí vyrábět a takový vývoj nikdo nemohl dopředu odhadnout. Na druhou stranu, cena elektřiny na lipské burze na rok 2027 je 140 až 160 eur, ale na rok 2028 už je to 99 eur. Ceny tedy mohou zase padnout, ale také nemusí. Faktem je, že s uhlím už dneska nikdo dlouhodobě nepočítá, a i když může ještě nějakou dobu pokračovat, tak má jasně ohraničenou životnost. Osud uhlí je zpečetěný a nelze si myslet, že to bude jinak.

Jak to?

V Česku už nemáme vlastně žádné zásoby, aniž by se prováděla další skrývka. V Sokolově je máme odkryté a otázka je jen to, jak rychle je spotřebujeme. Nikdo nebude odkrývat nové zásoby, odtěžit skrývku stojí obrovské peníze a nepřináší to žádný výnos. Ten přichází až ve chvíli, kdy uhlí těžíte a prodáváte. To neplatí jen pro nás, podívejte se na Polsko. I tam těžba černého i hnědého uhlí setrvale klesá. Nejsem takový optimista, abych si myslel, že uhlí tady bude věčně. Pro mě je dobré, že ještě pár let vydrží, když se ale ptám naších odběratelů, což jsou hlavně teplárny, tak říkají, že s ním počítají do roku 2028, 2029 a možná 2030 až 2031.

Záměrem státu je nahradit uhelné zdroje plynovými, připravuje kvůli tomu takzvané kapacitní platby, které mají podpořit jejich výstavbu. Je to podle vás správná cesta?

Brusel se rozhodl jít revoluční cestou rychlého útlumu uhlí a v takové situaci nemáte moc šancí se rozhlížet. Rychlý přechod na plyn však s sebou nese další negativa a nebude realizovatelný tak rychle, jak si úředníci myslí.

Proč?

Komponenty pro nové elektrárny se nedají tak rychle vyrobit a nemá je ani nikdo v zásobě. Myslím si však, že z této cesty se již neodkloníme. Plyn přijde a jde o to, od koho a za kolik se bude kupovat a jak dlouho to Evropa vydrží. Ona to ale vydrží, protože politici budou vysoké ceny řešit dalším a dalším zadlužováním. Mají strach z toho, že nebudou znovu zvoleni, nechtějí proto přenášet náklady na obyvatelstvo a budou pokračovat ve zvyšování dluhů. Bohužel tu není žádný politik, jako byla Margaret Thatcherová, která si prosadila svou bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Abych to ale shrnul: energetika je dnes hodně nepředvídatelná a já osobně bych do velkých investic nikdy nešel.

Jak k tomu došlo?

Řeknu příklad. V minulosti jsem měl jednu z prvních fotovoltaik na jižní Moravě. Pak jsem ji ale prodal, když stát změnil podmínky a podpora se nerealizovala tak, jak bylo slíbeno. Podobné to bude dnes s bateriemi. Ty dosáhnou určitého boomu a najednou jich bude přebytek. Vydělat na baterkách bude hodně složité a podaří se to jen těm, kteří je buď už mají hotové, nebo je brzy dokončí. Na příkladu baterek a fotovoltaik tak chci říct, že jak rychle může něco vyrůst nahoru, tak stejně rychle to zase padá dolů. Tím chci nastínit, jak těžké je investovat v energetice a najít si garanci zisku. A pokud bych si chtěl dnes pořídit plynovou elektrárnu a šel za bankou, vůbec nevím, jakou bych uvedl návratnost.

Kdybych to měl tedy shrnout, tak uhlí skončí a nové paroplynové elektrárny ještě nebudou v provozu. Dokončení jaderných elektráren je nejisté a s bateriemi a obnovitelnými zdroji to také nevypadá nijak slavně. Co nám tedy hrozí? Budou energie drahé, nebo prostě v určitých hodinách opravdu nebudou?

Pokud budou pokračovat konflikty ve světě, tak energie budou drahé. Nedodávek energií bych se přímo neobával. Výrazně se investuje do sítí a posouváme se od makroenergetiky k mikroenergetice. To je strašně důležité pro lepší hospodaření s energetickými zdroji. Ale klíčový je správný energetický mix a diverzifikované zdroje. Je důležité, aby obnovitelné zdroje tvořily jeho část, ale je nereálné, aby pokryly vše. V mixu musí být zastoupeno od každého zdroje něco.

Jak na tuto situaci reaguje Sokolovská uhelná a její sesterská společnost SUAS, ve kterých máte desetiprocentní podíl?

Sokolovská uhelná má obrovskou výhodu, že její území je celistvě zasíťované v jednom balíku. Nejsou tam tedy díry, které by jí nepatřily. Na druhou stranu i pro ni platí, že čím později vstoupí na trh třeba s bateriemi, tím více bude narážet na konkurenci.

V tom je ale SUAS napřed. Aktuálně už provozuje největší baterii v Česku.

A pokud dokončí i zbylé plány, tak je možné, že návratnost nakonec bude rozumná a bude se pohybovat mezi sedmi a osmi lety. Rychlá reakce je dnes v energetice zásadní, pokud chcete vydělat peníze. Když jste pomalejší, tak to není vůbec jednouché.

Zvenčí vnímám SUAS jako takovou laboratoř, která zkouší všechny možné technologie, které by mohly uhlí nahradit.

To je pravda. Zkouší stavět baterie, zkouší stavět fotovoltaiky na územích po těžbě, ale v menším rozsahu, než se původně předpokládalo. Ukazuje se, že solární elektrárny mají smysl jen v případě, pokud jsou určeny pro vlastní spotřebu, ale nikoliv když s elektřinou chcete jít na trh. To se nevyplatí. Uvažuje se také o plynovém zdroji a pro Sokolov je klíčové udržení tepelného hospodářství. Postavit budoucnost skupiny na výrobě tepla je podle mě správná cesta, která se i daří. Je třeba udělat ještě velké investice do modernizace rozvodů tepla. Současné vysoké ceny elektřiny však skrývají možnost vytvořit finanční polštář, aby se tyto investice mohly dokončit a přinášet zisk. Teď je klíčové peníze efektivně využít a neprohospodařit v nesmyslných investicích, jako jsou nemovitosti.

Máte na mysli revitalizaci okolí jezera Medard?

Jsem k tomu kritický a bude to ztrátová záležitost. Společnost však musí udělat něco pro region. V tom ohledu je to dobrý záměr, i když ekonomicky žádný význam nemá. Skupování nemovitostí a lázeňských domů v Karlových Varech však podle mě vůbec není správná cesta a doufám, že to, co se koupilo, se zase i prodá. Jak jsem zmínil, pro SUAS je důležité vytvořit základnu pro výrobu tepla, a to i na bázi plynu a k tomu mít mix baterií, fotovoltaik a ještě chvíli si pomáhat i uhlím. To je ten mix, o kterém jsem mluvil. Jestli se vyplatí i něco dalšího, to se teprve ukáže.

SUAS se zabývá i možností výstavby vlastního malého modulárního reaktoru. Může to být to další?

Malý modulární reaktor bych určitě nezavrhoval, jen si myslím, že ještě nepřišla správná doba. Až se ukáže, že někde funguje, tak bych se na něj jel podívat. A pak se musí takový samozřejmě vybudovat v oblasti, která není příliš seizmicky aktivní. Zrovna na Chebsku se to přitom třáslo vždy. Sokolov tedy nemusí být za každou cenu průkopníkem malých modulárních reaktorů a podle mě to proto zatím ani není aktuální.

Jak vlastně vidíte dál vaše angažmá ve skupině?

Původně jsem do ní vstoupil proto, že jsem se znal hodně dobře s bývalým majitelem Františkem Štěpánkem. Když se pak stala ta nešťastná věc (Štěpánkova sebevražda v březnu 2020 – pozn. red.), tak za mnou přišli dědicové, jestli bych jim nějakým způsobem nepomohl. Některé věci se ode mě už naučili, v jiných věcech mi zase moc naslouchat nechtějí. S deseti procenty toho stejně moc neovlivníte. Moje angažmá se tedy bude spíš postupně snižovat. Nicméně, pokud dává spolupráce pro obě strany smysl, tak není důvod v ní nepokračovat. Podařilo se nám třeba dokonale přebudovat obchod s elektřinou, který dříve moc nefungoval. Vytvořili jsme společnou obchodní firmu, která dnes přináší dobré peníze. Můžou to být ale i jiné projekty. Má společnost zaměřená na železniční dopravu Carbosped má dnes velký dosah nejen v Česku a na Slovensku, ale také třeba na Balkáně. I v tomto případě jsme proto založili společnou firmu SUAS Transportation, aby se efektivně využily všechny kapacity a možnosti. To jsou věci, které mohou docela dobře fungovat.

Železniční přeprava pod Carbosped je jednou ze součástí holdingu Carbounion, která se úspěšně rozvíjí i bez uhlí, je to tak?

Ano. Před dvěma lety jsme začali vozit i zboží, které nemá s uhlím nic společného. Není to jednoduché, ale začíná se nám dařit. Podíl přepravovaného uhlí v Carbounionu klesá a nahrazujeme ho jiným zbožím, například přepravou dřeva z Rumunska.

Další, neuhelnou oblastí, ve které je Carbounion aktivní, je zajištění montážních prací při výstavbě energetické infrastruktury. Jak zajímavý obor to je?

Myšlenka vstoupit do odvětví mě napadla asi před 12 lety, bohužel jsem byl pomalejší než třeba Daniel Křetínský. Viděl jsem však, že proměna energetiky bude vyžadovat obrovské investice a pět až sedm let potrvá, než získáte potřebné reference a můžete se účastnit veřejných zakázek. To už máme naštěstí úspěšně za sebou, což se týká především společnosti Union Grid, ve které má Carbounion 66 procent a zbytek drží E.ON. Máme ale i další firmy. Půl na půl se SUAS máme společnost SUAS Grid, která je poměrně malá. Ještě jí chybí reference, ale firma funguje a pomalu se rozjíždí. A pak je to také CB Grid, kterou ovládám ze 100 procent. CB Grid se zaměřuje na zakázky velkých, vysokonapěťových linek pro provozovatele přenosové soustavy ČEPS, Union Grid dělá rozvodny a nízkonapěťové linky, aby si firmy navzájem nekonkurovaly. SUAS Grid zase zajišťuje zakázky na Sokolovsku a v západních Čechách.

Ty velké investice do sítí, které jste před lety očekával, nyní přichází. Do roku 2030 mají dosáhnout 190 miliard korun. Máte tedy před sebou období, kdy firmy budou hodně vydělávat?

Asi ano. Investice jsou opravdu vysoké a pro montážní firmy přichází období, kdy půjdou hodně nahoru. Do Union Grid jsem dal původně 100 milionů korun a návratnost byla nakonec asi osm let. Naše výhoda s Union Grid přitom před lety byla, že E.ON nebyl spokojený s přístupem tehdejších zavedených dodavatelů. V podstatě přišli za mnou a já jsem do toho hned naskočil. Dnes už Union Grid vytváří kolem 75 procent příjmů mimo E.ON. Bylo přitom hodně těžké sehnat lidi, elektrikáři jsou hodně nedostatkové zboží.

Jaké máte v této oblasti další plány?

Nevím, možná že budu firmu rozšiřovat, možná ji prodám. Firmy se vždycky dobře prodávají, když jdou nahoru. Obě dvě varianty jsou na stole. Musíme upřesnit, co by rozšiřování stálo, co by stálo třeba odkoupení podílu od E.ON.

Jak z pohledu člověka, který se v tomto oboru pohybuje, hodnotíte nedávné výpadky a blackouty v Česku i v Evropě? Zanedbalo se něco?

Nejsem technik, ale ať se stane, co se stane, tak se vždy hledá viník. V Česku se o zavinění výpadku přel ČEPS a ČEZ a já v tom nemůžu dělat soudce, protože tomu nerozumím. Obecné pravidlo je ale jedno: čím více jede síť na hraně, a to jak zdrojově, tak při přenosu elektřiny, tím větší nebezpečí hrozí. Bohužel rezerva, která vždy existovala, se neustále zmenšuje a dál se zmenšovat bude. Vize je, že se nahradí větší digitalizací a vytvoří se smart grid, který toto riziko eliminuje. Zda to bude fungovat, neumím posoudit. Nebezpečí blackoutů zde ale je a bude se zvyšovat. Proto je potřeba mít zdroje plynové, když už nechceme ty uhelné. S některými zdroji nemůžete počítat, že v případě nouzového stavu budou síť zachraňovat. Zachraňovat ji nemůže slunce, vítr ani voda.

Přečerpávací elektrárny možná ano.

Ale co když nebude voda? Ale pomoci může lepší propojení mezi zeměmi a dokonalejší řízení toků elektřiny. Pokud se to udělá rozumně, tak to může mít ratio. Hlavně do toho nesmí zasahovat politici, protože v takovém případě dopadneme jak v Německu, kde jaderné elektrárny byly úplně v pořádku, a přesto skončily. Teď zase někteří politici mluví třeba o státních bankách, jako kdyby zapomněli, co se dělo mezi lety 1990 a 1998. Politici budou chtít banky pro své známé a totálně je vytunelují.

Když o tom mluvíte, tak se mi vybaví plán na zestátnění ČEZ. Jak ho vnímáte?

Vůbec nevím, jak to dopadne. Koupit si nicméně podíl na distribuci ČEZ by mě určitě zajímalo. To je oblast, kde nemůžete prodělat peníze. Koupit si podíl na výrobě ČEZ, kterou plánuje stát zestátnit, je ale úplně něco jiného. Podívejte se, jak funguje státní EDF ve Francii. Společnost je totálně zadlužená, a kdyby neměla garanci státu, který je také zadlužený, tak nastane bankrot. Těžko můžete poručit někomu, kdo má zdroje, aby vyráběl za nižší ceny, než potřebuje na provoz těch zdrojů.